Recenze alba Rammstein – Rosenrot – totální dojmy

autor: External

První dojmy

Tak a máme to tady, okolo jednoho roku jsme čekali a po albu Reise Reise se nám do rukou dostává další album, nyní nazvané Rosenrot. Jako se již stalo tradicí, i toto album obsahuje 11 skladeb a navazuje tak na předešlá čtyři řadová alba(Herzeleid, Sehnsucht, Mutter a Reise Reise). V minulosti si mnoho fanoušků stěžovalo, že Reise Reise je příliš měkké a již to nejsou ti praví Rammstein. Nyní se má ukázat, jestli si skupina vzala tužby fanoušků k srdci. Již z faktu, že mnohé skladby na Rosenrot jsou ty, které se nevešly na Reise Reise, inklinuje ke skutečnosti, že album se ponese v podobném duchu. Tam, kde Reise Reise začalo experimentovat s cizími jazyky (skladba Moskau byla napůl v ruštině a nahrávka Amerika měla anglický refrén), tam Rosenrot pokračuje a tuto tendenci rozvíjí. Uslyšíme opět nejen anglické úryvky, ale tentokrát i mexické verše, jelikož se zpěvák začal učit španělštinu. Jestli je to dobře nebo ne si povíme déle.

Nyní již k jednotlivým skladbám. Každému z nás nejprve zahrála písnička Benzin, jelikož jako singl vyšla již o měsíc dříve, než celé album. Dle mého názoru je skladba velice kvalitní a snaží se evokovat éru Sehnsucht. Tvrdé kytarové rify a do toho temným hlasem odzpívané verše. Velice se mi líbí rým (kein Kerosin, Heroin, Pervitin, Nikotin ….nur Benzin). Celkově je skladba povedená a opět se ukazuje, že strategie manažerů je vydat první singl v podobě pěkné tvrďárny (minule to bylo Mein Teil). Což však již povedené není, je videoklip. Nízkorozpočtový snímek není ničím zajímavý. Kromě kabiny v ateliéru se nikam členové skupiny nemuseli ani hnout. Celý zbytek videa je animovaný a to navíc velice nekvalitně. Celé video působí jako laciná videohra z poloviny devadesátých let.

Tak a hned druhá písnička která mě zaujala nejvíc je Feuer und Wasser. V podstatě se zde zpívá, jak voda a oheň nejdou dohromady. Ze začátku se zhrozíte, jelikož na vás dvě minuty bude Till házet atmosféru, z které je vám úzko. Velice pomalý začátek, jakoby až básnička (zase jistě inspirace nějakým literátem typu Goethe). Po dvou minutách utrpení je písnička velice dobře kompenzována zbytkem svého průběhu. Refrén je tak návykový, že si ho budete zpívat ještě dlouho potom, co jste ho uslyšeli. Mráz po zádech, to je to co jsem si přál – a ruku na srdce, přesně tohle mě písnička Feuer und Wasser poskytuje.

Již z upoutávek na album jsme se mohli dozvědět, že v písničce Stirb nicht von mir bude dělat ‚kompars‘ frontmanka skupiny Texas, Sharleen Spiteri. Tak jak to doopravdy vypadá? Je to hrozný cajdák, takto rozvleklou píseň jsem už dlouho neslyšel. Naštěstí se ‚Texaska‘ překonává a hlasem to občas solidně vytáhne. Celkově je to ale opravdu velice pomalé a nevím, proč je na albu tahle píseň. Pro koho proboha? Pro skalní fanoušky určitě ne. Dle mě je to jedna z nejkomerčnějších skladeb. Proč se asi dává Rammstein dohromady s takovými interprety a ne třeba s někým ze stejné sféry? Jasný tah vydavatelů zaútočit na peněženky popově založených posluchačů.

Přesuneme se však dále. Skladba Zerstoren je přesným opakem. Ačkoliv jsou kytarové rify velice jednotvárné a občasný ‚jemný hlásek‘ Tilla až paradoxní, celá skladba působí o dosti více Rammsteinovsky než předchozí kus. V podstatě jde o píseň, která kdyby se objevila již na Herzeleidu, nikdo by to ani nepoznal.

A proto jdeme dál. Te Quiero Puta (Miluji tě, děvko) je naprosto něčím neslýchaným. Opravdu z toho jde mexická nálada. Trubky v kombinaci s kytarami a mexickým textem? Je to něco nového a asi bude trvat, než si na to příznivci zvyknou. Mě osobně se to na první poslech nehnusí, což znamená, že časem se mě to začne líbit. Kdo zpívá vokály k písni se mi ještě nepodařilo zjistit. Ovšem faktem zůstává, že skupina tímto pokusem přechází na pole neorané. Jen aby to ale nezorali…

A nyní zase nějaká lepší skladba. Jmenuje se Mann gegen Mann a její náplní je homosexuální tématika (Schwuhla = teplouš). Začátek je opět říkanka s bubnem, která se později rozjede na pěkné kytarové umění. Sice zde několikrát uslyšíme podivné zvuky jako kdyby někdo kouzlil zázračnou hůlkou, to ale nic nemění na faktu, že tato skladba je jednou z nejpovedenějších na celém albu.

Ač je mi to nemilé, musím konstatovat, že na další skladby z alba je již potřeba nějaký ten čas, aby se vám vstřebaly pod kůži. Po měsíci poslechu bude situace určitě jiná, ale nyní mě nezaujalo již nic(opět musím zdůraznit, že tato recenze je psaná horkou jehlou po prvním poslechu). Celkově je ale jasné, že se jedná o plnohodnotné album. Pouze můj osobní názor je, že se skupina měla oprostit od spolupráce s Sharleen Spiteri. Tím album trochu ztrácí na vážnosti. Takže již nyní si dovolím tvrdit, které skladby budou mít největší úspěch: Benzin, Mann gegen Mann, Feuer und Wasser, Hilf Mir a možná i kontroverzní Te Quier Puta!. Naopak skladba Stirb nicht vor mir // Don’t Die Before I Do bude fanoušky odmítána jako něco cizorodého. Ať už moje slova zněla jakkoliv, album se mi velice líbí a jsem rád, že ho Rammsteini vydali. Nyní se jdu opět zaposlouchat do mexických trubek…
 

O několik dní později

První dojem je vždy jen jeden. Ten jsem již vyjádřil v první sekci této velkolepé recenze. Ovšem to co následovalo si vyžaduje ještě mnoho řádků. Druhý den po nabytí alba jsem pospíchal do Alzasoftu koupit zbrusu nový MP3 přehrávač, abych mohl album lépe analyzovat. A vyplatilo se. Nyní se pokusím popsat vše tak, jak to na mě působí po hlubší examinaci.

1.) Benzin. Tato skladba se již stala nedílnou součástí mého playlistu. Už začátek, kdy slyšíte zvuk podobný ukapávajícímu benzínu v trubce vás pohltí. Dále je to kytara a začnete vzpomínat na doby Sehnsuchtu. Text je znamenitý.

2.) Mann gegen Mann. V době kdy píšu tuto práci se plánuje, že další singl bude právě Mann gegen Mann. A není divu. Tato píseň je opravdu kontroverzní a nářezová. Je to přesně ten typ skladeb, kdy na koncertech publikum zpívá refrén. Zakončení je taktéž famózní, Till zařve Schwuhla (teplouš) s takovým zápalem, až přechází mráz po zádech. Netroufám si říct, kolik jiných zpěváků dokáže takhle řvát.

3.) Rosenrot. Ihned poté, co jsem si poslechl basu jsem uslyšel nějak povědomá slova. Chvíli jsem vzpomínal a pak mě to klaplo. Celý text je jasně inspirovaný básní od (snad) Heinricha Heineho Röslein. U maturity jsem kdysi musel tuto báseň odrecitovat. Bylo by docela úsměvné, kdybych tenkrát začal odříkávat tuto adaptovanou verzi. Co se týče instrumentální stránky, je to pro kolegy z kapely docela solidní oddechovka. Snad jen Oliver Riedel se trochu nadřel.

4.) Spring. Na první poslech mě tahle skladba nedostala. Dnes je však moji oblíbenou. Začíná podobně jako Spieluhr. Říkanka a potom tvrdý nástup kytar. Již nyní vidím publikum na koncertu, které na „Spring“ skáče dva metry do výšky.

5.) Wo bist du. Tak tahle skladba mě ze všeho nejvíc připomíná Ohne dich. Opět je zde nějaký náznak odloučení. Že by pokračování? Dříve to bylo Ohne dich kann ich nicht sein(bez tebe nemůžu být), nyní text pokračuje Wo bist du(kde jsi). Zpěvák se tedy teoreticky s někým rozloučil a hledá někoho nového(Ich suche dich). Kromě této slovní konstelace mě zaujalo i vyjádření „Lachen ist nich mehr gesund“. Takže se nesmějte, není to zdravé!!!

6.) Strib nicht von mir/Don’t die before I do. Zprvu jsem nadával. Nechápal jsem, jak metalová skupina jako Rammstein může nazpívat něco tak nenásilného. Poté jsem si však odmyslel všechny předsudky a poslechl jsem si to nezaujatě. A ta písnička mě zaujala. Je to krásná balada s kombinací angličtiny a němčiny, jako vystřižená z dob Falca. A toho já jsem měl moc rád. Opravdu podivná je akorát výslovnost  Sharleen Spiteri (exist a resist je zpíváno až nelidsky protáhle – ovšem na druhou stranu je to unikátní).

7.) Zerstören. I na několikátý poslech ve mě tato skladba nezanechala dobrý pocit. Připomíná mě přídavky na albu Mutter typu Blutige Risse nebo Adios. Tam byl alespoň vydavatel shovívavý a umístil je ke konci alba. Zde vyloženě nevkusně uprostřed. Asi budu muset používat funkci Fast Forward.

8.) Hilf mir. Tato písnička si zaslouží respekt. Jakákoliv kritika by byla nemístná. Určitě lze ale prohlásit, že je poněkud baladická, i přes to, že se občas tváří velice revolučně. Podle mě skladba ničím nevyčnívá a tím si zachovává dlouhou trvanlivost. Jednoduše se vám neoposlouchá. Za rok bude stejně pěkná jako je teď, naprosto nepodléhá žádný trendům, jde si svou cestou.

9.)Te Quiero Puta! Ačkoliv mě mrzí že neumím ani slovo z této skladby přeložit, je výslovnost textu poměrně zřetelná. Možná se mýlím, ale mám za to, že text pro skupinu připravil nějaký externista. Nebo že by se členové skupiny v čele s Tillem Lindemannem začali učit další ze světových jazyků? Pochybuji. Text sám o sobě je poněkud tvrdý. Te Quiero Puta neznamená nic jiného, než Miluji tě děvko. Možná byl cíl selekce jiného jazyka pouze ten, aby v Německu mohli beztrestně koncertovat, aniž by tomu kdokoliv rozuměl. Cenzura je mocná zbraň.

10.) Feuer und Wasser. Jak jsem uvedl již ve své pre-analýze, člověk musí dvě minuty čekat, než se dostaví slast. Posloucháte si tak rýmy, připravujete si slova a čekáte až to přijde. Pěkně si to opakujete …Feuer und Wasser kommt nicht zusammen…kann man nicht binden, sind nicht verwandt…a čekáte na tu pravou aplikaci pojmů! Čekání je to docela příjemné. Již po minutě a půl začnou přitvrzovat Paul Landers a Richard Kruspe. Ovšem to pravé vás čeká až po další čtvrtminutě. Něco tak famózního, nářezového a absolutně nespoutaného jsem už dlouho nezažil. Děkuji za tuto skladbu.

11.) Ein Leid. Totální propadák. Již se stalo zvykem, že konec alba je vždy poněkud slabší. Zde přišla slabost až s poslední písničkou. Ovšem v o to větším rozsahu. To se vážně nedá poslouchat. Podtextová melodie jak vystřižená z filmu z padesátých let. Tímhle se Rammsteini trochu sekli. Opravdová katastrofa a nedivím se ani trochu, že vydavatel do poslední chvíle zvažoval umístění na albu. Jediným důvodem se na konec stala tradice, podle které je na řadovém albu vždy jedenáct písní. Možná bych byl radši, kdyby jich tentokrát bylo jen deset. Závěr je tedy jednoznačný. Album je perfektní, až na dvě chybičky. Jedná se o skladby Zersören a Ein Leid. Nebýt těchto, dal bych hodnocení 100%. Tekhla je to pouhých 91%. Oproti Reise Reise je to ale jistojistě nárust. Děkuji čtenářům, kteří dočetli až sem.