autor: J.T.
Koncert Rammstein v T-Mobile aréně
Už je to nějáký pátek, přesto mám koncert Rammstein stále v živé paměti. Těšil jsem se na to několik týdnů, takže bezmála dvě hodiny čekání před arénou jsem přečkal celkem v pohodě. Brány se konečně otevřeli a všichni vtrhli dovnitř. Ačkoliv jsme se ani moc nervali, podařilo se nám překvapivě obsadit výhodná místa blízko podia, těsně před ochrannou bariérou.
Předkapelou byla jakási Exilia. Nikdy přetím ani potom jsem o nich neslyšel. Efektní nástup se později bohužel ukázal jako nejsvětlejší moment celého jejich vystoupení. Hudba, kterou produkovali, mi přišla poněkud neslaná nemastná. To se však rozhodně nedá říct o jejich zpěvačce, která předváděla podivné psychedelické tanečky, prokládané unikátním roztáčením svých bezkonkurenčních dredů. Snažila se nás přivést do varu šokujícím sdělením, že někde tady jsou schovaní Rammstein. Nikdo jí na to však neskočil.
Po vystoupení Exilie proběhla krátká přestávka, a pak na podium napochodovali slušní chlapci s baterkami. Zřejmě hledali někoho, kdo se jim zaběhl do publika. Jestli ho našli jsem se už ale nedozvěděl, neboť se ozvalo cosi jako hromobití a na scéně se zjevili samotní Rammstein. Dlouho nelelkovali a hned to rozjeli ve velkém stylu písní Reise Reise. Bohužel ve stejný okamžik se rozjel i několikatisícový dav směrem na moje záda (alespoň jsem měl ten pocit). Několik prvních vteřin zaměstnávala mou mysl pouze myšlenka, jak se asi budu cítit přišpendlen k ochranné bariéře. Situace naštěstí nedošla tak daleko a ten trotl za mnou si po pár ranách loktem uvědomil, že je mu lépe tam kde je. Poté jsem byl již naplno hypnotizovám děním na podiu.
Až do této chvíle byl mou nejvýraznější zkušeností koncert Kabátů v Duhové aréně (do teď skvělý, nyní trapně ubohý), takže jsem si připadal jako v jiném světě. Byl jsem naprosto fascinován nekonečnou sérií pyrotechnických efektů. Každý výbuch na podiu jsem mohl cítit na vlastní kůži. Vzduch byl cítit něčím zvláštním a bezesporu vysoce hořlavým. Během večera zazněly témeř všechny mé oblíbené skladby (s vyjímkou mé nejmilejší Bestaffe mich, ale těžko jim to mít za zlé). Při písni Feuer Frei se podium proměnilo v jedno velké žhavé peklo explodující do rytmu hudby. Bylo to neuvěřitelné.
Till střílel z luku, chrlil oheň a griloval si kamaráda v kotli a u toho všeho výtečně zpíval. Skvělá show. Když v závěru ještě přímo nad mou hlavou proplul jeden z členů kapely na nafukovacím člunu za zvuku písně Stripped, byl jsem na vrcholu blaha. Tomu říkám hezky strávený večer.
